Návštěva Osvětimi a Krakova
09.06.2015 •
Návštěva Osvětimi a Krakova
V letošním roce jsme si připomněli 70. výročí od konce 2. světové války. Toto téma je zároveň součástí osnov dějepisu v deváté třídě, a tak jsme byli rádi, že se nám ve spolupráci s cestovní kanceláří IRRA podařilo zorganizovat výjezd žáků devátých tříd do Polska s cílem osobně navštívit bývalé nacistické koncentrační tábory Osvětim a Březinku. Součástí této poznávací akce byla také návštěva Krakova, historické polské královské metropole. Ne nadarmo se říká, že je lepší něco jednou vidět než stokrát slyšet. Procházet místy, kde se odehrála nejhorší zvěrstva v lidských dějinách, se člověku navždy dostane pod kůži. Je dobře, že mladí lidé ve věku kolem patnácti let mohli být přímo na místě této tragédie, procházet přesně tudy, kudy denně chodili lidé odsouzení otrocké práci a smrti. Historie by měla stále zůstat živá, aby některé její momenty byly stálou výstrahou pro další generace, abychom se už nikdy znovu nevydali cestou, která vede do záhuby. Jsme rádi, že jsme mohli všechny zážitky sdílet spolu s našimi deváťáky.
Mgr. Monika Stoláriková a Mgr. Ondřej Spazier
A jak to viděl jeden z účastníků zájezdu:
Jako žáci devátých tříd jsme dostali možnost zúčastnit se dvoudenního poznávacího zájezdu do Polska. Kolem sedmé hodiny ranní jsme vyjeli ze Strážnice. Cesta trvala dlouhých 5,5 hodin. V průběhu cesty nám vedoucí CK IRRA předal zajímavé informace o Polsku a naučil nás několik polských slov, která by se nám případně mohla hodit. Také vyprávěl o hrůzách v koncentračním táboře Osvětim, kam jsme měli namířeno.
Po příjezdu do Osvětimi jsme si dostali sluchátka a tlumočnice nás provázela po budovách, kde se nacházely pokoje, kuchyně či fotky vězňů. Bylo strašné si představit ten teror při popravách, ale naštěstí je to už za námi. Poté jsme se přesunuli do vedlejšího tábora Březinky. Vstoupili jsme tzv. „Bránou smrti“, kterou projížděli odsouzení. V táboře se nacházelo kolem 300 budov, do kterých se muselo vtísnit až 90 000 těl. Je hodně těžké si uvědomit, jak to tam muselo být zaplněné lidmi na tak malé ploše. Mohli jsme vidět i velmi nouzová sociální zařízení a poté vyšlapat po schodech nahoru do hlídkové věže, odkud bylo celý tábor vidět jako na dlani.
Dalším cílem bylo město Krakov, kde jsme se měli ubytovat v hotelu Start. Obsadili jsme pokoje, jak jsme byli předtím domluveni. Jakmile jsme si vybalili věci, nakoupili v Tescu, to bylo kolem půl osmé večer, vydali jsme se do historického centra. I přesto, že pršelo, bylo velmi působivé spatřit večerní město. Z výpravy jsme se vrátili unavení. Po příchodu do hotelu jsme se odebrali do postelí nabrat energii na další den.
Na druhý den jsme vstávali za hlasitého pípání budíků, nikdo totiž nechtěl zaspat snídani, jelikož se obával, aby na něj něco zbylo. Po vydatném jídle jsme opět vyrazili do centra. Protentokrát jsme ale šli sady. Spatřili jsme několik univerzit, a dokonce se šli podívat na dvory. Vešli jsme i do několika nádherně zdobených kostelů. Prošli jsme kolem pozůstatků hradeb, zahnuli doprava, až jsme se dostali na náměstí, kde jsme dostali krátký rozchod. Po něm nás čekala prohlídka královského hradu Wawel. Někteří šli do katedrály a zbytek se šel podívat do zahrady. Neuplynuly ani dvě hodiny, a naším posledním cílem byla židovská synagoga a židovská čtvrt. Zde jsme si šli každý koupit nějaký pozdní oběd před dlouhou zpáteční cestou. Do autobusu jsme museli nastoupit doslova sprintem, protože uvízl v koloně aut. Cestou zpět jsme si ještě sdělovali svoje dojmy a prohlíželi si zakoupené suvenýry. Do Strážnice jsme přijeli unavení, ale spokojení kolem desáté hodiny večer.
Martin Benovič (9. A)
